Trasa vede od Městského parku k pivovaru, dále k Valašskému muzeu, pak k Brillovce a kolem divadla k bývalé továrně Tesla.

Leo Brill, ambiciózní vídeňský podnikatel, si oblíbil Rožnov pod Radhoštěm. Pomoz mu zde rozjet pobočku jeho firmy.

Rožnov pod Radhoštěm na konci 19. století ležel v malebném, ale drsném podhorském kraji pod masivem Radhoště. Okolní kopce a beskydské lesy nabízely čistý vzduch a krásnou krajinu, která lákala lázeňské hosty z celé monarchie. Pod povrchem této idyly se však skrývala tvrdá realita místních obyvatel. Půda byla kamenitá a málo úrodná, úroda stačila sotva na obživu, a tak si lidé přivydělávali domácí výrobou - zejména tkalcovstvím a později pletařstvím. V každé chalupě bylo slyšet rachot stavů, přesto bída zůstávala častým hostem. Město mělo jen několik tisíc obyvatel, ale jeho význam rostl. Vedle lázeňství se začínal rozvíjet průmysl. Místní papírna patřila k moderním podnikům se strojní výrobou, zatímco pivovar navazoval na starší tradici, i když jen obtížně obstál v konkurenci velkých měst. Rožnov tak představoval místo, kde se střetávaly přírodní krásy, chudoba horského regionu a první kroky industrializace.

Brillovy nitě času - DOSPĚLÍ

Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

Trasa Skrytých příběhů

roznov_pod_radhostem_001.jpg

roznov_pod_radhostem_001_cam.png

cover_roznov_pod_radhostem_001.jpg

Trasa vede od Městského parku k pivovaru, dále k Valašskému muzeu, pak k Brillovce, dále k bývalé továrně Tesla a podél řeky Bečvy zpět do centra.

Ve čtyřicátých letech 20. století se osudy lidí i podniků v Rožnově dramaticky proměnily. Sofie Brillová, ovdovělá Židovka, byla nucena Rožnov opustit a její stopa se ztrácí v polské Lodži. Samotná Brillova továrna, již s novým majitelem, přežila válečné otřesy, ale další ránu jí zasadilo znárodnění po roce 1948. V éře socialismu byl podnik začleněn do státního průmyslu a jeho původní identita zanikla. Na rožnovskou průmyslovou tradici však navázaly nové závody, především slavná Tesla Rožnov, která se stala symbolem moderní elektrotechniky. Po roce 1989 prošel průmysl útlumem i proměnou, ale odkaz nezanikl. Po roce 2013 se začíná znovu oživovat projekt Brillovky jako připomínka podnikatelské odvahy i proměnlivých dějin města.

roznov_pod_radhostem_001_map.png

roznov_pod_radhostem_001_cs_01.mp3

Leo Brill (1892): To je nádhera! Už si ani nepamatuji, kdy jsem měl naposledy dovolenou. Dnes jsme s rodinou přijeli do Rožnova, užít si lázně a poznat místní hory. Čerstvý vzduch v kombinaci s odpočinkem dokáží dělat zázraky, tvrdí má žena Sofie. Svatosvatě jsem manželce slíbil, že nebudu pracovat a užijeme si společný čas. Podnik teď vede můj společník Schreiber a… “Cože? Přišel telegram z Vídně pro Leo Brilla? Ano, to jsem já, majitel pletařské firmy ve Vídni. Děkuji. Pobocka ve Vodnanech konci, nemame lidi, nabizime malo penez.” No to mi tak scházelo! Musím se rychle spojit se svým společníkem a vymyslet, co dál.

Pracovní dovolená

roznov_pod_radhostem_001_cs_02.mp3

Máš pravdu! Podnik prosperuje i bez pobočky ve Vodňanech, nemusíme nikam spěchat. Včera večer jsme si se ženou užili báječný koncert na promenádě a teď po vypití žinčice, což je syrovátka z ovčího mléka, se cítím jako nový člověk. Ale stejně mi to nedá, to víš, podnikatelská duše. Při zdejších procházkách jsem zaslechl, jak z některých chalup vychází rytmický zvuk tkalcovského stroje. Krajina je zde na rozdíl od Vodňan neúrodná, všude jen kamenná políčka, úroda stačí sotva na obživu Možná právě zde by lidé byli ochotni pracovat za menší peníz. Co myslíš? Taková filiálka v Rožnově by jistě potěšila i mou ženu. Rožnovské lázně se jí líbí, o důvod více se sem vracet. Mám chuť se okamžitě vydat do Vídně a projednat to s mými společníky.

Špatně, Leo Brill pozve své společníky sem. Hostinec ve vedlejší vesnici, v Tylovicích, je skvělá volba.

Úrodná neúroda

roznov_pod_radhostem_001_cs_03.mp3

Leo Brill (1892): Myslím, že místo pro schůzku se společníky jsme vybrali skvěle! Hostinec v Tylovicích dokonce čepuje rožnovské pivo. Místnímu pivovaru se špatně konkuruje těm z větších měst a výroba je zastaralá. O důvod více v Rožnově rozjet modernizaci, až se totiž rozrosteme, chci nakoupit pletařské stroje z Ameriky. Hostinský poslouchal náš rozhovor a prý si nemáme dělat velké naděje. Představitelé Rožnova nechtějí pouštět do města průmysl. Bojí se totiž nadměrného hluku a špíny, který by mohl odradit lázeňské hosty. (rozšafně) “Ale kdeže, pane hostinský, s tím my si poradíme! Dáme lidem práci, město bude prosperovat a nakonec i lázeňští hosté si rádi obléknou naše pletené punčochy!”

Hostinec na Harcovně

roznov_pod_radhostem_001_cs_04.mp3

Leo Brill (1892): Já vím, já vím, že to nebude tak jednoduché, jak jsem si představoval. Ale Rožnov jsem si oblíbil a filiálka tady prostě bude! Hostinský měl pravdu, na úřadě nám nepovolí zřídit fabriku. Máme silnou konkurenci. Centrum musí zůstat klidné pro místní hosty. Co teď? Nerad se vzdávám! 

Nezlomné úřady

roznov_pod_radhostem_001_cs_05.mp3

Leo Brill (1892): To byl zásah do černého! Otevřeli jsme pletárnu v Tylovicích, malé vesničce vedle Rožnova. Navíc jsme Reiserovi přetáhli zaměstnankyně sestry Petřvalské. Po nabídce nemalého zvýšení platu teď budou pracovat pro nás! Jsou to zkušené pletařky a znají místní lidi. Ideální vedoucí mistrové, pro náš podnik. Abych podpořil místní rozvoj a dobré vztahy, nakupuji papíry pro kanceláře v místní papírně. To je ti podnik! Inspirující, moderní. Vídeňák jako já by řekl, zapadlé městečko v horách. Ale místní papírna zavedla strojovou výrobu a dokazuje jak by se “pletl”! To my zatím pleteme jen na ručních mašinách. Dvanáct ručních pletacích strojů máme v pronajaté budově a zbytek jsme rozpůjčovali dělníkům do domácí výroby. Reiserovi zatím konkurovat nemůžeme, ale o to větší je to výzva!

Ne, řešení šifry je Fichtner. Leo Brill se pokusí odkoupit Fichtnerovu vilu v Rožnově, momentálně sídlo pobočky Reiserovy pletárny.

Domácí výroba

roznov_pod_radhostem_001_cs_06.mp3

Leo Brill (1898): Pár let jsme se neviděli, zajímá tě, jak se firmě daří? Co ti budu povídat, nic nás nemůže zastavit. Odkoupil jsem dům, kde hodlám postavit velkou pletárnu a koupit americké stroje. Už žádná rukodělná výroba. Mí společníci mě od toho odrazují, prý je to velká investice. Raději by modernizovali ve Vídni, kde pro nás pracuje více jak jak 600 dělníků. Tam ale stroje máme, proč se tedy nesoustředit na Rožnov. Společníci mě brzdí, pořád jen nějaké diskuze.

Společníci

roznov_pod_radhostem_001_cs_07.mp3

Leo Brill (1929): Vidím, že ani tebe Velká válka neskolila! To jsem rád. Hodně se toho za tu dobu, co jsme se neviděli, změnilo. Továrnu jsem, podle svých představ vybudoval, a to i bez společníků. Zatímco jiné firmy za války trpěly nouzí, my jsme přežili. Vždy jsem říkal, že lidé se budou chtít oblékat i v obtížných podmínkách. Ženy musely převzít práci po mužích, kteří odešli na frontu. Jen díky nim jsme výrobu uzpůsobenou ryze armádním potřebám, nemuseli omezovat. Pomáhali jsme starostovi Leonhardu Dresslerovi s nedostatkem potravin pro místní, ale i s haličskými uprchlíky, kterých bylo v Čechách a na Moravě 250 000. V malém Rožnově se jich usadilo 100. Pravidelně jsme městu poskytovali finanční dary i bezúročné půjčky na nákup toho nejpotřebnějšího. Ale to všechno je dnes minulost. Dnešní svět sice zachvátila hospodářská krize, ale já se po 40 letech od založení rožnovského podniku nebojím ničeho! Naopak, chci začít s výstavbou nové tovární haly!

Zdá se, že šifra pro tebe byla složitá. Podnik slaví 40 let od svého založení a Leo Brill uspořádá velkolepé oslavy nejen ve Vídni, ale i v Rožnově, kam pozve všechny své zaměstnance a jejich rodiny.

Nevídaný úspěch

roznov_pod_radhostem_001_cs_08.mp3

Sofie Brillová (1938): O tobě a tvé pomoci mi můj zesnulý manžel často vyprávěl. Ano, je to tak, jsem Sofie Brillová, a můj choť před pěti lety zemřel. Často si říkám, že udělal dobře, a že tento svět opustil v pravou chvíli. Jsme Židé a po tom, co Německo anektovalo Rakousko, jsme nuceni nosit žluté hvězdy. To zásadně odmítám. Sídlo firmy jsme sice do Rožnova přenesli už dávno, teď ale pro svou rodinu potřebuji české občanství. Nejdřív však musím získat domovské právo a městská rada nám jej nechce udělit. Prý jsme teď Němci. To je neslýchané! Je to téměř 50 let, co jsme zde založili firmu, lidé nás tady mají za své. Měla bych jim vypočítat, kolika z nich jsme zajistili práci a tím i obživu!

Československé občanství

roznov_pod_radhostem_001_cs_09.mp3

Sofie Brillová (1938): Ti bídáci! “Úplatek” si vzali, ale domovské právo nám nakonec neudělili. Co s námi bude? Do Vídně se vrátit nemohu. Má dcera Vilemína, která se svým mužem odjela na obchodní cestu po Evropě, se na mé doporučení usadila v Anglii. Nabádá mě, abych se synem Jiřím přijela za nimi, ale kdo by se tady postaral o firmu? Přece jen tak nazahodím životní dílo mého milovaného manžela. Bojím se, že už Vilemínu v životě neuvidím, ale nepůjdu o žebrácké holi, na to jsem příliš hrdá žena. Leo by se nikdy nevzdal a já jeho odkaz nezahanbím!

Brillovy nitě času - DOSPĚLÍ

Rok 1892

Popis trasy

Brillovy nitě času - DOSPĚLÍ